Etapa sedmá - Chrudimská
Výlet do Břeclavi jsme odložili na teplejší dny. Bylo by škoda vypravit se do takových dálav a neprojet se po stezkách lednicko-valtického areálku na kole.
Vytáhla jsem přípravu Jarky a Martiny z projektového dne a vypravila se spolu s bobřaty do Chrudimi. Dálkový autobus Znojmo-Hradec Králové odjížděl v 8.10 ze Žďáru n.S.. 13 účastníků geovýletu vystoupilo na chrudimském nádraží v 9.15 hod.
a hned vyrazilo pro první keš k divadlu. Úspěšná byla tentokrát Hela, Roman se s tím těžko smiřoval.
Keš v podloubí měšťanských domů zvanou Myší díra po delším pátrání nakonec vypátrala Martina.
Kvůli Masopustní merendě na Resselově náměstí bylo u kostela Nanebevzetí Panny Marie mnoho mudlů.
Poklad zde byl důmyslně ukryt, takže nám dal opravdu zabrat.
Okénko v úrovni očí byla jasná volba, ale ať jsme koukali jak koukali, nic jsme neviděli. Řemeslníci za plotem protějšího domu z nás měli děsnou psinu. A nejenom oni, nakonec nám musel poradit problému znalý kolemjdoucí. Tak tady jsme byli opravdu velmi nenápadní, že?
Prosvištěli jsme kolem kostela sv.Kateřiny, zde rychlou a lehkou keš zaznamenal Tomáš, a pokračovali k nejstaršímu kostelu v Chrudimi, ke kostelu Povýšení svatého Kříže.
Jednalo se o multinu, proto jsme nejprve museli na náhrobnících u hlavního vchodu zjistit patřičné indicie, spočítat finální souřadnice a zadat do přístroje. Někteří byli tak nedočkaví, že vypálili bez jakékoliv porady. Dobře jim tak! My hloubavější jsme zatím prošli opravdu zajímavý hřbitov.A nakonec těm nedočkavcům zase Hela musela ukázat, jak se poklady hledají.
Opustili jsme kostely a vydali se na stráň, která byla kdysi osázená vinnou révou. Indicie k šestému dnešnímu pokladu jsme zjišťovali u viničního sloupu se sochou sv.Václava na vrcholu.
Spočtené finální souřadnice nás zavedli k letnímu koupališti. Zde v nevelkém háječku jsme s dohledávkou multiny sváděli těžký boj. Hrozně jsme to tam rozvrtali a zmazali se.
Geoslepota nás přepadla obrovská, asi únavou či slunečními paprsky? Nápověda byla tentokrát spíše přítěží a tak jsme kolem obrostlého pařízku chodili stále sem a tam. Po upozornění zkušenějšího vedoucího se Danovi odlov přece jenom podařil. My na Vysočině si prostě obrostlý pařízek představujeme trochu jinak.
Na poklady ve Slatiňanech nám zbylo už jen málo času. Uháněli jsme kolem Chrudimky, ale náš nejmenší kačer už neměl tolik sil, tak trochu zdržoval. Přesto ti nejvytrvalejší (Hela, Kamila, Roman, Pepa a Petr) mínili vyrovnat náš denní rekord z podzimku, proto se ještě poklusem ubrali do zámeckého parku. Běhali od jednoho dvojstromu k druhému, GPS už prý ani nestíhala, Pepa se nakonec trefil. Zalogovali poslední sedmý úspěch, koníčky si pohladili a úprkem přikvapili zrovna, když autobus najížděl k zastávce. Fakt výkon, gratuluji! Už jsem kula plány, co uděláme, když nám ujede.
Ikdyž jsem ráno pochybovala o dnešním výletě (zvlášť, když jsem musela řídit plechovku s pasažéry do ZR), bylo to skvělé. Krásný den, díky kačeři.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj,
hledání keší na fotkách bylonapínavé, jako bych byla s Váma. nejvíc se mně líbilo to s plechovkou.
Mějte se.
Bez nadpisu
(Rezňa st., 15. 2. 2008 13:24)